Nápoje

 

 

Back Home


Pivo - Víno - Lihoviny

 

 

Historie kávy

Příprava kávy

"Káva" je odvozena od slova qahwah, jednoho ze slov původně používaných pro víno. Kávová zrna byla pouze žvýkána, než se zjistilo, že mohou být semleta a vařena ve vodě. Nikdo neví, kdy a kde se káva pila poprvé, ačkoli se zdá, že plantáže kávy existovaly v Jemenu již v 6. století. Za onoho času patřil Jemen, s přístavním městem Mokka, k nejrušnějším místům světa. První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelích zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.

O Mohamedovi

Jednou Mohamed vyčerpáním tvrdě usnul a nebyl schopen splnit své povinnosti. Archanděl Gabriel si toho všiml a snesl se z nebes probudit Mohameda a pomoci mu. Přinesl mu zvláštní, božský nápoj. Probudil ho a nabídl mu doušek kávy. Mohamed náhle ožil, vrátila se mu životní síla a v tu chvíli byl tak mocný, že dokázal "ze sedla sesadit na čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastnými."

O šejku Omarovi

Šejk Omar

Jiná legenda, tentokrát z 13. století, hovoří o šejku Omarovi z Jemenu, knězi a lékaři, který byl vyhnán z rodné Mokky pro neshody s panovníkem. Na cestě jihem arabského poloostrova si náhodně uvařil odvar z bobulí keřů, nacházejících se v okolí jeho noclehu. Byl velmi překvapen chutí, vůní a zdravotním účinkem nápoje. Při svých dalších poutích ho velmi často podával nemocným a v krátké době se o jeho léčivých schopnostech dozvěděl i sám vladař. Ten se rozhodl udělit mu milost a vyzval ho k návratu do své země. Zde mu byl vystavěn chrám a popíjení kávy se začalo šířit do světa...

Muslimští mystikové, sufí, objevili, že káva zahání spánek a povzbuzuje duševní činnost. Jejich každodenním popíjením se káva rozšířila do městských center. Zde se šířila místními nomádskými kočovníky a obchodníky, jak cizinci, tak místními, až se nakonec objevila ve všech částech islámského světa. Méně pobožní pokládali kávu za příjemné povzbuzení k rozhovorům a tak začaly vznikat první kavárny. Staly se oblíbeným místem shromažďovaní a nabízely zábavu, hudbu, tanec a příjemnou atmosféru. Káva však podněcovala k politickým sporům a brzy se duchovní, a hlavně světští, vládcové obrátili proti kávě a postavili kavárny mimo zákon, protože je považovali za místa korupce. Po několika zákazech se ale kavárny opět otevřely a káva se stala ještě úspěšnější. Kávu pily i ženy, které v té době na veřejnost téměř nevycházely a popíjely ji doma se svými přítelkyněmi.

Pití kávy

V 15. století již byla káva velmi rozšířena a začala své tažení světem. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož Arabové své tajemství žárlivě střežili, stejně jako Číňané svůj čaj. V roce 1615 popisuje italský cestovatel Pietro della Valle horký, věčný nápoj, osvěžující v létě a zahřívající v zimě, který Turci pomalu popíjejí se svými společníky. Zaznamenal, že se nazývá Cahve a je vyráběn z plodu či semen stromu, rostoucího v Arábii. V té době kávu do Evropy přivážejí Holanďané a s velkým nadšením ji představují západnímu světu. Dokud nevznikly první kavárny, prodávala se káva jen s malým úspěchem v lékárnách. Pak se již káva začíná šířit Evropou velmi rychle. Káva si našla jak příznivce, tak i své odpůrce. V Londýně byla uveřejněna petice žen proti kávě, která uváděla, že muži jsou po ní neplodní jako pouště, odkud toto zrno pochází. Muži zas, na druhou stranu, napsali obhajobu, která vyzdvihovala jejich schopnosti a výkony po vypití tohoto nápoje.

Kávové plantáže

Ludvík XIV. byl také vášnivým konzumentem kávy. Holanďané mu přímo z Mokky přivezli jednu rostlinku Coffea arabica. Vezli ji na palubě lodi na Jávu a pak napříč oceány do Holandska, odkud byla v roce 1714 převezena s velkou slávou a pompou na pařížský královský dvůr. Tato malá rostlinka se stala nejplodnějším keříkem kávy v historii a vzešlo z ní mnoho kávových keřů, které nyní rostou ve Střední a Jižní Americe. Káva se rozšiřovala po celém světě rychlostí blesku, jak se francouzští, němečtí, italští a holandští obchodníci snažili předehnat konkurenci v tom, kdo vytvoří nejvíce kávových plantáží ve svých koloniích. Brzy se káva stala dostupnou v každém obchůdku po celém světě, oblíbili si ji nejprve evropští obchodníci, inteligence a nakonec i mnoho dalších lidí.

Back to Top


ČAJ

 

Dějiny čaje:

Počátky poznání čaje se  v mnoha aspektech různí, hlavně však v tom, odkud legendy  pochází. Vzhledem  k tomu, že čaj je původu čínského,  můžeme nejpravděpodobnější historii nalézt  zde. Podle jedné  z legend znali lidé v Číně čaj už v roce 2737 před naším  letopočtem, kdy se čínský císař Šang-nung, zvaný též  Božský vladař, který byl  mimo jiné i spisovatelem a filosofem  ,vydal do lesní krajiny, aby zde v klidu na  rozjímal. Usadil  se v pustém lese a pohroužen do svých myšlenek meditoval u  ohníčku, kde mu vřela voda. Pojednou zavanul vítr a z nedalekého  keře strhl  sebou několik suchých lístků, které se snesly  do kotlíku s vodou. Zakrátko se  vzduchem nesla neznámá, avšak  lahodná vůně, která vytrhla císaře z rozjímání.  Když zjistil,  odkud vychází, neodolal pokušení poznat i chuť  tohoto tajemného odvaru. Napil se  a nápoj mu velice zachutnal.  Po nedlouhém hledání nalezl keř s  listy této vůně  a vydal  se do císařského paláce, aby vyprávěl o své lesní příhodě.  Později pak  popisuje v knize Pen Cchao (Lékařská kniha) o  hořké, avšak lahodné bylině  odpovídající čaji Nazývá  ji hořký tchu a čcha. Tato kniha se bohužel v originále  nedochovala,  ale byla přepsána za dynastie Chan, což bylo zhruba o 3000 let  později.

Další bájná zpráva o čaji pochází z let 600    500 před naším letopočtem, kdy žil Lao-c´, zvaný Li Tau,  který byl historikem  a archivářem dynastie Čou, uznávaný  mistr a současník Konfuciův. V kronice  čínské školy, kde  se údajně učil, se uvádí, že na cestách mu jeden z jeho  žáků  podal před branami Han-Passu šálek zlatavého elixíru  – čaje.

   

   Neznámější indická legenda  však připisuje stvoření čajové rostlinky  zakladateli zen  buddhismu svatému Darumovi, třetímu synovi indického krále  Košuvy. Darum, zvaný též Bodhidharma, přišel roku 519 před  naším letopočtem do  Číny, aby přivedl národy slovem a příkladem  ke štěstí ducha. Boží milost chtěl  prokázat pomocí půstu  a bdění. Živil se listy a trávil noci beze spánku  v motlitbě,  avšak po dlouhodobém bdění a půstu byl přemožen spánkem.  Jakmile se  probudil a zjistil, že svůj slib porušil, zmocnil se ho  hluboký žal a touha po pokání. Obvinil  svá oční víčka z přečinu, a aby se už  zločin neopakoval,  odřízl si je a zahodil nedaleko na zem. Druhý den se vrátil  na toto místo a ke svému překvapení zjistil, že z víček  vy-rostl malý stromek.  Okusil jeho listí a zjistil, že zmizela  chuť spát. Tak vznikl podle této legendy  čaj.

Která  z  legend je ta pravá, o tom se neustále vedou spory. Jisté  však je,  že čaj pochází z Číny, a vzniká jistá varianta,  že když Dharma přinesl  buddhismus do Číny, což je historicky  dokázané, mohl ze Zadní Indie donést čaj,  který tu byl oficiálně  o mnoho let později nalezen.

 

   Ale zanechám již legend, kterých by se  jistě našlo  více a budu se věnovat dějinám, které už prokázané máme.  Nejstarší  důvěryhodné zmínky o čaji začínají prvním  stoletím našeho letopočtu, a to  v čínském slovníku z roku  350, v němž se badatel a básník Kuo-Po´ zmiňuje pod  názvem  Kiu o čaji. Uvádí, že nápoj se připravuje z lístků vařením.  Tyto údaje  přijalo mnoho autorů čajové historie za nejstarší  věrohodný záznam o  čaji.

Dlouhou dobu byl čaj jen  záležitostí čínského dvora.  Až koncem 4. století se začíná rozšiřovat jako lék.  Tehdejší  příprava se však značně lišila od dnešní – listy byly  trhány a lisovány  do placek, které se sušily, až zčervenaly,  přidala se cibule a zázvor a po  povaření se teprve tento čaj  – lék podával. V 7. století už začíná čaj pronikat  i  do lidových vrstev společnosti a jsou zaklá-dány první čajovny.  Rok 780 se  stává velice důležitým v čajové kultuře, a  to vydáním první samostatné knihy o  čaji, kterou napsal čínský  čajový odborník Lu-Yu. Jmenuje se Ch´a-Ching a stala  se svatým  písmem všech milovníků čaje. Popisuje místo původního výskytu  čaje,  uvádí různé druhy čaje, jeho přípravu a účinky.  Dále píše o různých  ceremoniálech při přípravě a o všem,  co s čajem souvisí. Autor je dodnes uctíván  jako bůh obchodníků  s čajem. V té době se také začíná měnit způsob přípravy  čaje. Surovinou je stále lisovaná placka, avšak lehce pražená  a rozemletá na  prach. Jsou zavrženy kořenící  přísady a  upřednostňuje se jemná chuť  nápoje. Dokonce podle Lu-Yu je  důležité, aby voda byla pramenitá a čerstvá. 

 

  Konzumace čaje  se začlo značně rozšiřovat, takže roku 780 zavedla vláda  na čaj  daň. Začátkem 8. století, přesněji roku 805, přinesl  čínský buddhistický  misionář Tenkjo čaj do Japonska, kde  se o 300 let později začal v oblasti Kjóto  pěstovat.

První  písemná zmínka o čaji mimo Čínu je  datována  rokem 851. Je to popis čaje v knize arabského cestovatele a kupce  Sulejmana, který dokonale poznal zemi s  vyspělou čajovou  kulturou – Čínu. Ve  svém cestopise mimo jiné uvádí: “Z  nerostných látek si král uchovává právo na  sůl a na rostlinu,  která se pije spařená teplou vodou. Tato rostlina se prodává  ve všech městech za vysokou cenu a jmenuje se Sach. Má více  listů než jetel a je  o něco aromatičtější, chutná hořce.Připravuje  se tak, že se svaří voda a nalije  se na rostlinu.”. Nejstarší  tištěná zpráva o čaji v Evropě je z roku 1559, kdy  benátský  spisovatel Giovanni Battista Ramusio ve své knize Cesty a putování  uveřejnil popis čaje.

Po těchto zmínkách začíná pomalá  expanze čaje do  celého světa.

 

805       vyvezen  čaj z Číny do Japonska

1159     v Japonsku byl zaveden  čajový  obřad

1368 Číně  byl objeven způsob výroby zeleného čaje 1567  – první zmínka  o pěstování čajovníku přivezeného do Ruska

1606     Holanďané převezli čaj z Číny na  Jávu

1610   Holanďané dovezli čaj do Evropy

1618       čínský vyslanec dovezl čaj ruskému  carovi

1637     čaj se začíná šířit mezi lidové vrstvy  v Holandsku

1651    Holanďané dovezli japonský čaj do  Evropy

1657  čaj se poprvé prodával veřejně v Anglii,  v londýnské  Garwayově kavárně

1706     T. Twining  začíná v Anglii obchodovat  s čajem

1715        v Anglii se poprvé začíná používat zelený  čaj

    1717   T. Twining otevřel v Londýně Golden Lyon, první  exkluzivní  čajový obchod v Anglii

1738     Nagatani objevil způsob výroby japonského  čaje

  1774       J. Wadhan získal patent na úpravu  čaje

1774       dorazila do Indie první semínka čajovníku  z Číny

1826      J. Horniman uvedl v Londýně první balený  čaj

1830        první čajová továrna na Jávě

1832        první pokusy o pěstování čajovníku v Nilgiri  v Indii

1835       42 tisíc semen čajovníku vysázeno u  Kalkaty

1836  první export assamského čaje (4 bedny) byl odeslán  lodí  do Anglie

1836     T. Ridgway  otevírá obchod s čajem  v Londýně

1842    založena v Moskvě balírna a obchod  s čajem

1851      zasazen první čajovník v Jihoafrické  republice

1854   v Indii vydán zákon o území vhodném k pěstování  čajovníku

1881     v Kalkatě  založena Indická čajová  společnost

1885  založena firma Josef Horn a spol. v Chřibské u  Rumburka  v Čechách, která 

jako první u nás dovážela a balila  čaj

1886  čínský obchod čaje dosáhl svého  vrcholu

1896   A. W. Smith získal patent na první sáčkový  čaj

1910   prudký rozvoj pěstování čajovníku na  Sumatře

1924    objevení vitamínu C v zeleném čaji

1932     počátek pěstování čajovníku v Azerbajdžánu

 


Back to Top

K dalším oblíbeným nealkoholickým patří např. minerální vody, sodovky džusy, nektary a limonády všeho druhu.

 


Copyright or other proprietary statement goes here.
For problems or questions regarding this web contact [ProjectEmail].

 

Last updated: října 28, 2006.