ZELENINA

 

 

Back Home Up Next


Hledej

 


Zelenina , lušteniny a obilniny



Brambory obsahují v syrovém stavu víc než 75% vody, asi 20% sacharidů a malé množství hodnotné bílkoviny. Jsou bohaté na kalium (draslík), které činí 60% veškerého obsahu minerálií. Jsou rovněž bohaté na vitamin A, B a C. Jen málo potravin obsahuje tolik vitaminu C jako syrové brambory. Měli bychom je jíst syrové, se slupkou jako součást salátů, jemně postrouhané nebo pokrájené na kolečka.

 

Vařením se ztrácí hodnota jejich minerálů a většiny vitaminů. Obsah vody se redukuje na 10%, zatímco obsah sacharidů stoupá na víc než 65%. Syrové brambory obsahují lehce stravitelný, cukr obsahující sacharid, který se vařením přemění na škrob obsahující sacharid. Konečný produkt jeho zažívacího procesu, zůstávající v těle, je kyselý. Toto platí především tehdy, jestliže jíme brambory během jednoho jídla společně s koncentrovanou bílkovinou.

Brambory opečené na tuku jsou nejen nestravitelné, ale způsobují často poruchy jater a žlučníku.

  Topinambury - sladké brambory obsahují o něco méně vody, ale o 20% víc sacharidů. Jejich obsah draslíku je však menší, zatímco obsah sodíku, vápníku, křemíku a chloru je značně vysoký. To platí pro syrové sladké brambory. Vařením je poškozujeme stejným způsobem jako ostatní druhy bramborů.

 



Brokolice je potravina bohatá na draslík, fosfor a síru. Její stvoly by se měly pomlít a jíst syrové s jemně pokrájenými listy. Brokolice obsahuje 90% vody a velice málo sacharidů a tuků. Je dobrým čisticím prostředkem pro tělo a pomáhá při redukci váhy. Její vysoký obsah vitamínu A je trochu zastíněn vysokým obsahem síry a fosforu.

 

  Celer - zelené listy a stvoly celeru máme použít vždy, když je to možné nejen proto, že obsahují mnoho natria (sodíku), ale také proto, že obsahují cenný inzulín. Celer má čtyřikrát víc organického sodíku než vápníku. Protože nadměrná konzumace koncentrovaných škrobových potravin má často za následek ukládání anorganického vápníku v organizmu, je velice užitečné jíst celer denně. V celeru obsažený organický sodík pomáhá udržet anorganický vápník v rozpustném stavu, takže se aspoň část může z těla vyloučit dříve, než se usadí a způsobí potíže. Mimoto je celer pro svůj bohatý obsah magnezia (hořčíku) a železa cennou živinou pro krevní buňky.

Celer obsahuje skoro 95% vody a je snad naší nejbohatší potravinou na chlorid sodný (sůl). Lidé, pijící celerovou šťávu, netrpí za horkého počasí a v tropickém klimatu tolik vedrem hlavně tehdy, jestliže je zajištěno vylučování odpadových produktů z těla. Kuchyňská sůl, která je anorganický chlorid sodný, tělu škodí.

Kladu velký důraz na denní pití celerové šťávy (nejméně půl litru) za horkého počasí.

Znám lidi s nervovými poruchami a poruchami spánku, kteří vynikajícím způsobem těžili z pití syrové celerové šťávy. Viděl jsem je klidné a spokojené po vypití jedné nebo dvou skleniček celerové šťávy odpoledne a večer. V noci mohli zase spát.

Někteří objevili střízlivost způsobující účinek syrové celerové šťávy (nebo také směsi karotka-celer-petržel-špenát), začali ji vyrábět továrně a prodávat hlavně jako „protijed“ po nadměrném požití alkoholu.

Jestliže dovolíme celerové hlíze se vyvinout, je i ona důležitou součástí salátu. Můžeme ji použít nastrouhanou nebo pomletou. Hlíza obsahuje 84% vody. Obsah sacharidů je čtyřikrát větší než v listech a stvolech a obsah draslíku je o 50% nižší. Ve srovnání s listy a stvoly je v hlíze jen stopa sodíku. Také obsah železa a křemíku je asi o 50% nižší.  

 

  Cibule je bohatá na éterické oleje, které jsou pro svůj penetrační účinek užitečné pro sliznice. Jejich síla se liší podle druhu cibule. Ty ostřejší používáme jako koření a ty druhy, jejichž chuť není tak silná, používáme do salátů.

Cibule je bohatá na sacharidy. Draslík tvoří asi 25% obsahu všech minerálií; bohatě je také obsažen vápník, křemík, fosfor a železo. Voda tvoří 85%.

  



Česnek má příznivý vliv na lymfu a pomáhá při vylučování odpadových látek z těla. Může zvýšit tělesný pach tak dlouho, až se odpad v dostatečné míře odstraní. Je čisticím prostředkem pro sliznice, hlavně pro plíce, vedlejší dutiny nosní, nos a hrtan. Z tohoto důvodu je cenným prostředkem při potížích dýchacích cest, astmatu atd.

Přestože česnek někdy dráždí ledviny, je užitečný při vylučování moče. Dále je dobrým čisticím prostředkem pro krev, a tím nápomocným při vysokém krevním tlaku. Povzbuzuje peristaltiku střev a tvorbu trávících šťáv.

Pach česneku se obyčejně nehodnotí jako parfém. Můžeme ho zmírnit nebo vyrovnat syrovou petrželí, mátou či bylinami podobného druhu; .jíme je současně nebo bezprostředně po česneku.

Česnek obsahuje 65% vody. Dobrých výsledků dosáhneme, jestliže ho přidáváme syrový, jemně posekaný a v malém množství do salátů.

Back to Top 

 

Dýně obsahuje 90% vody a relativně málo sacharidů. Je bohatá na sodík, draslík, hořčík, železo, chlor a fosfor. Působí projímavě a její močopudný účinek nedráždí ledviny.

Syrová dýně je chutná, jestliže ji použijeme jemně postrouhanou společně s karotkou, tykví atd. jako základ pro saláty. Vařením zredukujeme její cenný obsah vody asi na 15% a zvýšíme obsah sacharidů na víc jak 50%, přičemž cukry se přemění ve škroby.

 

Endivie - štěrbák je společně s ostatními druhy čekankových rostlin cennou součástí salátů. Jsou mírně nahořklé, a tím povzbuzují sekreci slin. Protože endivie povzbuzuje i vylučování žluče, pomáhá tím čistit játra. Provokuje k činnosti i slezinu. Obsahuje 80% vody, a protože její vláknina je tuhá, musí se dobře pokousat.

Šťáva z endivie je užitečná pro zrakový orgán především tehdy, je-li přidána ke šťávě z karotky, celeru a petržele.  

Je bohatá na draslík, sodík a fosfor. Znal jsem mnoho případů, kdy lidé s očními problémy po několika málo měsících mohli zahodit brýle, jestliže pili tyto šťávy pravidelně. Poznamenal jsem si dokonce případ jedné paní, více jak dva roky slepé, které se během několika málo měsíců tak zlepšil zrak, že četla noviny lupou. Pila denně zmíněnou šťávovou směs a jiné syrové šťávy a změnila svoji výživu.

 

Fenykl florentinský je hodnotná zelenina, která je románskými národy konzumována ve velkém množství. Protože vešla jeho výživná hodnota ve známost, stala se z něho populární příloha k jiným druhům syrové zeleniny jako součást salátů nebo přesnídávek. Jedlá je jeho hlíze podobná část, která obsahuje skoro 90% vody.

Tuto zeleninu můžeme buď čtvrtit, nakrájet na kolečka, nebo posekat a pomlít. Je to silně alkalicky reagující zelenina, která pomáhá rozpouštět hleny a povzbuzuje činnost zažívacího ústrojí. Mimoto je fenykl dobrý močopudný prostředek. Má vysoký obsah sodíku a je bohatý na draslík a železo.

 

Hořčicové listy mají vysoký obsah síry, fosforu a chloru a velmi vysoký obsah ostatních minerálií, především draslíku. Protože obsahují více jak 85% vody, jsou dobrým čisticím prostředkem zvláště tehdy, jestliže jsou listy mladé.

U některých lidí působí hořčicové listy mírně projímavě. Jíme-li je syrové a v rozumném množství, pak jsou hodnotnou součástí salátů.

 



   

Hrášek je v syrovém stavu vynikající zeleninou, ale usušený patří mezi luštěniny. Syrový hrášek v salátu má daleko větší hodnotu než uvařený. Je bohatý na draslík a hořčík. U mladého hrášku se mohou do salátu použít i lusky, jestliže stáhneme podélná vlákna.

Šťáva z čerstvého hrášku, včetně lusku, obsahuje určitou složku, která podporuje činnost slinivky břišní. Čerstvý obsahuje skoro 75% vody a o něco víc než 15% sacharidů, zatímco sušený hrášek má jen 15% vody, ale téměř 55% sacharidů a asi 23% bílkovin.

 

Chřest je zvláště bohatý na křemík, má vysoký obsah fosforu a dost draslíku, sodíku, manganu a železa. Obsahuje víc jak 90% vody a měl by se jíst s mírou, protože má silně čisticí vlastnosti. Působí hlavně na ledviny a močový měchýř. Má se jíst syrový, smíchaný s ostatní zeleninou, jako součást salátů. Vařený chřest ztrácí nejen svoji výživnou hodnotu, ale může i dráždit ledviny.

 Back to Top

Ibišek (okra) - Ibišek, konzumován syrový, má velkou hodnotu pro ty, kteří trpí záněty střev. Sám o sobě je mírně slizká potravina, ale jedna nebo dvě rostliny smíchané se špenátem, hořčičnými listy nebo hlávkovým salátem je hodnotnou kombinací, podporující vylučování trávicích šťáv a uklidňující podrážděné tlusté střevo, močový měchýř a ledviny.

Obsah vody je vyšší než 90%. Vápník tvoří asi třetinu a sodík asi 20% všech minerálií.

Kapusta obsahuje víc jak 90% vody. Je zvláště bohatá na síru, fosfor a chlor; 30% celkového množství minerálií tvoří kalium (draslík). Má cenné čisticí vlastnosti, ale může v překyseleném organizmu tvořit plyny. Je bohatá na vitaminy a měla by se jíst „mladá“, protože staré rostliny mají tuhou vlákninu.  

 

Karotka je bezesporu naší nejcennější a nejdokonalejší potravinou. Postrouhaná je mnohými s úspěchem využívána jako vláknina. Bylo dokonce zjištěno, že kaše ze syrové karotky je tím nejúčinnějším a nejužitečnějším prostředkem, kterým pomůžeme tlustému střevu vrátit se k normálnímu stavu.

 

Syrová karotka obsahuje všechny vitaminy a prvky, které lidské tělo potřebuje.

 

Její hodnota se ztrácí vařením, konzervováním a jiným zpracováním.

Příliš mladá karotka je nezralá, minerálie a vitaminy se ještě plně nevytvořily, a proto není tak výživná jako ta, které jsme dovolili čtyři a půl až pět měsíců růst v půdě

 

Kopřiva - vzhledem k píchajícím chloupkům, které pokrývají její listy, není kopřiva oblíbenou potravinou. Je však hodnotná a výživná. Zdůrazňuje chuť a zvyšuje hodnotu každého salátu, ke kterému ji, hrubě pokrájenou, přidáme.

Je bohatá na vitaminy a má vysoký obsah draslíku, vápníku a sodíku.

Obsah vody u mladých rostlin je skoro 90%.

Křen je jednou z našich nejcennějších koncentrovaných, přirozených potravin, protože obsahuje jeden z nejúčinnějších prostředků na rozpouštění hlenů v těle, dík vysoce kvalitnímu, silně penetračnímu éteru ze skupiny hořčičných olejů. Ovlivňuje především hleny v prostorách nosu a ve vedlejších nosních dutinách. To se týká kořene rostliny, který pomeleme, nebo ještě lépe, nastrouháme. Nejíme najednou víc než polovinu kávové lžičky. Vzbuzuje sice chuť k jídlu a podporuje vylučování zažívacích šťáv, ale větší množství může dráždit ledviny a močový měchýř.

Křen obsahuje 75% vody a z minerálií 30% draslíku a 29% síry. Jeho kyselé součásti převyšují asi o 10% alkalické.

 



Květák - syrový chutná velmi dobře. Je bohatý na draslík, fosfor a síru. Obsahuje 90% vody a poměrně mnoho bílkovin. Patří do rodiny „zelených rostlin“ a jako ostatní členové této rodiny může dráždit ledviny, jestliže se jí ve větším množství. Má však dobrou výživnou hodnotu, a jestliže se jí s mírou, je dobrým doplňkem salátu.  

Mořské řasy jsou nejbohatším pramenem organického jódu. Koupí se většinou jemně pomleté nebo v prášku. Vzhledem k jejich silnému účinku nepoužívá se jich víc než 1/4 kávové lžičky denně, a to nejlépe smíchané s půl litrem zeleninové šťávy.

Kombinace z karotky, celeru, petržele a špenátu (kombinace s největším obsahem draslíku) a 1/4 kávové lžičky prášku z mořských řas, dobře promíchaná, je pomoc a ulehčení při onemocnění štítné žlázy, například při strumě. Umožňuje tělu přijmout tuto potravu krví snadno a velmi rychle.



Okurky - v teplých východních krajinách, jako například v Turecku nebo v Egyptě, jsou okurky součástí skoro každého jídla. Jsou považovány za hodnotnou zdravou potravinu. Konzumují se bohatě jednak celé, ale také jen jejich jádra. Jestliže jsou křehké, chutnají znamenitě a jsou osvěžující.

Okurky mají 95% vody a jsou bohaté na draslík, železo a hořčík a obsahují relativně mnoho křemíku a fluoru. Proto jsou hodnotnou potravinou a měly by se přidávat ke každému salátu. Mohou se nakrájet na kolečka nebo nastrouhat.

Jsou užitečnou potravinou pro žlučník, játra a ledviny. Pro svůj vysoký obsah křemíku a fluoru jsou rovněž hodnotnou živinou pro vlasy, zuby a nehty

 

Pampeliška - pampeliškové listy obsahují víc než 85% vody. Jsou velmi bohaté na draslík, vápník, sodík a především na hořčík. Kyselinotvorných elementů má velmi málo, takže má úzký vztah k acidobazické rovnováze lidského těla. Pampeliška je bohatá na většinu vitaminů, hlavně však na vitamin A, B, C a D. Vitamin D je hlavně v pampeliškových květech.

Pampeliška působí povzbudivě na činnost žláz, ale její hlavní hodnota spočívá v pozitivním ovlivňování pevnosti kostí. Zubům dává sílu a tvrdost. Dále je cenným stimulátorem aktivity lymfy, čímž podporuje vylučování kožními póry.

Do salátů a k přípravě šťávy se používá celá rostlina, a to listy, květy a kořen. Kvůli její hořké chuti se doporučuje pít se šťávou karotkovou, čímž se její hodnota zvýší.

 



Paprika - zelená, ale i červená a žlutá paprika obsahuje mnoho křemíku a fluoru, a tím dodává naléhavě nutnou potravu kůži, nehtům a vlasům. Má víc jak 90% vody.

Papriku přidáváme pokrájenou nebo posekanou k salátům a její správným způsobem připravená šťáva, smíchaná se šťávou karotkovou, je hodnotným výživným nápojem.

Pálivá paprika je dráždidlo a stimuluje příliš silně zažívací ústrojí, především střeva, ledviny a močový měchýř.  

 

Pastinák obsahuje 80% vody a je bohatý na sacharidy. Draslík tvoří 40% a křemík 10% jeho obsahu minerálií. Mimo to má hodně fosforu, síry a chlóru. Podporuje činnost močových orgánů a pomáhá při potížích s močovým měchýřem a při ledvinových kamenech. Špičky kořenů mají hodně minerálií. Divokých druhů pastináku je nutno se vystříhat, protože obsahují lidskému tělu škodlivý jed.

Celá rostlina kultivovaného pastináku se může použít do salátů, a to pokrájená nebo postrouhaná.

 

Patison patří do rodiny melounovitých stejně jako obyčejná dýně a jeho všeobecný popis platí skoro pro všechny druhy dýní.

Syrový patison je daleko užitečnější než vařený a salát připravujeme stejným způsobem, jako byl popsán u dýně.

 

 Pažitka je příjemným přídavkem k salátu. Patří do rodiny cibulovitých rostlin a obsahuje asi 80% vody. Má mnoho železa, sacharidů, draslíku, vápníku, fosforu a síry. Povzbuzuje činnost zažívacích orgánů. Je hodnotná jako čistič krve a má močopudný účinek; z toho důvodu se má jíst s mírou, zvláště při ledvinových potížích. Lidé pijící pivo by měli pažitku vynechat, protože podle mých zkušeností má pivo rušivý účinek na ledviny. Močopudná pažitka může pak zavinit ledvinovou poruchu

 

Petržel je jednou z nejúčinnějších potravin ze všech široce rozšířených rostlin. Není radno pít denně víc jak 1/8 litru správně připravené šťávy bez zředění jinou zeleninovou šťávou, jinak může dojít k vážným poruchám nervového systému.

Společně se syrovou karotkovou a celerovou šťávou je velmi hodnotnou výživou pro zrakové orgány, ledviny a močový měchýř. Pomáhá léčit záněty urogenitálních orgánů. Podporuje vylučování trávicích šťáv a je velkou pomocí při poruchách jater a sleziny.

 

Petržel obsahuje 85% vody, ale její vláknina je tak tuhá, že k přípravě na vitaminy a minerálie bohaté šťávy je nutné důkladné rozmělnění a patřičně silný hydraulický lis.

Petržel je bohatá na draslík, vápník, hořčík a chlór. Petrželovou nať do salátu jemně posekáme a používáme nejen na dekoraci, ale asi 2 polévkové lžíce na jednu porci salátu.

K masu by se měla vždycky jíst petržel, aby pomohla svým močopudným účinkem vyloučit nadměrnou kyselinu močovou, vznikající při trávení masa.

 

Pórek patří do rodiny cibulovitých rostlin a má víc jak 90% vody. Je bohatý na draslík a vápník a obsahuje velké množství fosforu, chlóru a síry. Má také mnoho vitaminu B a C.

Pórek je dobrý čistič těla a podporuje vylučování trávicích šťáv a činnost slinivky břišní. Čistí krev a povzbuzuje činnost svalovou, jestliže jsou zatíženy kyselinou močovou při nadměrné konzumaci masa.

Pórek by se neměl používat jen jako salátové koření, ale v dostatečném množství jako část salátu.

 

Rajská jablíčka jsou kyselý druh ovocných plodů, který má ale na organizmus silně alkalizující účinek za předpokladu, že během jejich konzumace a trávení nepřišel do styku s cukr a škrob obsahujícími sacharidy. Příměs cukru, chleba, sušenek apod. vede ke kvašení a tvoří mnoho kyselin v zažívacím systému.

Rajčata obsahují 94% vody a jsou neobyčejně bohatá na draslík, hořčík, sodík a vápník. Mimoto obsahují mnoho chlóru, fosforu a menší množství křemíku.

Ve svém přírodním stavu - syrová, zralá a čerstvá - jsou nanejvýš užitečná, protože reagují v těle velmi rychle alkalicky. Mohou se jíst celá nebo různým způsobem pokrájená do salátů. Jejich čerstvá syrová šťáva je čistící a posilující.

 

Přidáním koření a konzervačních prostředků, jako jsou benzoany, se úplně rozruší příznivý účinek těchto plodů a místo toho dochází k dráždění střev, ledvin atd.

Vznik vředů v střevním traktu u latinskoamerických národů se připisuje často nadměrné konzumaci rajčat se škrobovými produkty, jako jsou makarony, špagety všeho druhu, rýže atd. Je zajímavé vědět, že se tyto vředy zlepší, škrtneme-li tuto nesnášející se kombinaci z jídelníčku.

Vařená, konzervovaná nebo jiným způsobem zpracovaná rajská jablíčka, ztrácí své důležité organické účinné látky.

Rebarbora je jednou z nejškodlivějších potravin pro svůj enormně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Přidání cukru při vaření zhorší její kyselinotvorné vlastnosti. Zdá se mně zbytečné, aby tvořila součást výživy, jestliže má vysloveně škodlivý účinek.

   

Růžičková kapusta obsahuje síru a fosfor a mnoho draslíku; obsah vody činí asi 85%. Vzhledem ke svému velkému obsahu síry by se měla jíst s mírou. Vařením se proměňuje síra a ostatní elementy v anorganické substance, které víc škodí než prospívají. Drobně nakrájená růžičková kapusta by se měla při dávat syrová do salátů. Obsahuje třikrát tolik síry jako zelí.

 

 

Ředkvička - existuje mnoho druhů ředkviček. Velké obsahují víc než 85% vody, ale o 50% méně minerálií než malé, které mají víc jak 93% vody, jsou bohaté na draslík, sodík a vápník a mají vysoký obsah chlóru. Mimoto mají mnoho fosforu a síry, zatímco velké druhy obsahují velké množství křemíku.

Všechny druhy ředkviček obsahují lehký éter, který rozpouští hleny, a mimoto enzymy, podporující vylučování trávicích šťáv. Jejich močopudný účinek je činí užitečnými při čistění ledvin a močového měchýře.

Šťáva z ředkviček smíchaná se šťávou karotkovou je výbornou pomocí při čištění a léčbě sliznic zažívacího ústrojí a dýchacích orgánů.

 

Malé červené ředkvičky se používají často ke zdobení salátů, zatímco postrouhané velké druhy tvoří součást salátů.

 

Řepy (včetně červené řepy) obsahují draslík, železo, sodík a mangan. Jejich užitek je větší, jestliže se jí jak listy, tak kořeny syrové. Kořeny se mohou jemně postrouhat a listy posekat. Obsahují přes 87% vody. Obsah sacharidů dosahuje sotva 9%. Řepové listy jsou zvláště bohaté na mangan a jejich obsah železa je hodnotnou živinou pro játra a červené krvinky.

Syrové řepy a jejich správně připravené šťávy se používají s úspěchem k regulaci menstruačního cyklu a předčasné menopausy (přechodu), stejně jako proti zácpě. Není však radno pít víc než 1/4 litru řepové šťávy denně, než si tělo zvykne na větší množství.

 

Řeřicha potoční je jednou z našich síru obsahujících potravin. Dále je bohatá na draslík, vápník, sodík, hořčík, fosfor a chlór. Z tohoto důvodu je účinným čisticím prostředkem. Obsah vody činí 92%.

Do salátů ji přidáváme buď v celku nebo drobně posekanou, a nebo ji používáme k dekoraci. Čerstvě připravená šťáva z řeřichy je obyčejně příliš ostrá, než aby se dala pít čistá. Kombinovaná se šťávou z karotky, špenátu a řepových listů se osvědčila jako hodnotný čisticí prostředek krve. Používá se s úspěchem k rozpouštění sraženého fibrinu v krevních cévách, například v hemoroidech nebo v určitých nádorům podobných útvarech.

 

Hlávkový salát - rozličné druhy hlávkového salátu patří k našim nejcennějším potravinám, a to pro svůj vysoký obsah organické vody - mezi 92 a 95% - a pro bohaté množství draslíku, sodíku, vápníku a především hořčíku a železa. Obsahují dále důležité prvky jako křemík a fluor.

Jestliže ho jíme syrový, bez koření, je každý druh salátu výživnou potravinou pro buňky a tkáně nervového a svalového systému našeho těla.

 

V hlávkovém salátu najdeme skoro všechny nutné vitaminy a měřeno podle hodnoty, zaujímá třetí místo - po karotce a alfalfě. Nejcennější jsou zevní listy, které obsahují nejvíc výživných látek. Hlávkový salát by měl být, vzhledem k svému povzbudivému účinku na výměnu látkovou, podstatnou součástí každého salátu.

Syrová šťáva z hlávkového salátu, oddělená od vlákniny, je skoro černá. Spolu s karotkovou šťávou je cennou pomocí pro zažívání. Velikost servírovaného salátu se řídí podle libostí.

 

Špenát je naše nejcennější listová zelenina. Obsahuje víc než 88% vody a je bohatý na vysoce hodnotné železo. Mimoto obsahuje mnoho sodíku, draslíku a vápníku, ale i obsah hořčíku je vysoký.

Syrová čerstvá šťáva je jednou z nejvýživnějších potravin pro všechny zažívací a zvláště vylučovací orgány. Zatímco projímadla účinkují drážděním dolního úseku střeva,

špenátová šťáva sleduje přirozenou cestu a vyživuje buňky, tkáně, nervy a svaly, takže může probíhat zcela normální vylučování. Přidáním karotkové šťávy vzniká směs, která je dobrou pomocí při znovunabytí normálního tonu střeva.

Špenát obsahuje kyselinu šťavelovou. V syrovém špenátu je obsažena kyselina šťavelová ve své přirozené, organické formě a stimuluje ve spolupráci s ostatními přirozenými látkami, obsaženými ve špenátu, střevní peristaltiku. Vařením špenátu se naproti tomu organické vlastnosti všech účinných látek zničí, což platí i o kyselině šťavelové, která se mění v anorganickou a jako taková může tvořit krystalky v ledvinách.

Je důležité přidávat špenát do všech salátů. Listy se dobře operou, jemně pokrájí nebo hrubě rozemelou například na odšťavovači Champion. Jakmile si zvykneme jist syrový špenát, vážíme si jeho chuti a jeho hodnoty, která je vyšší než u špenátu vařeného.

 Back to Top

Tykev - známe dva druhy, které jsou rozšířenou stolní zeleninou, a to tykev bílou a žlutou. Žlutá má ostřejší chuť.

Obě obsahují 90% vody. Draslík tvoří 50% všech minerálií. Listy mají vysoký obsah vápníku a jsou velmi bohaté na železo, hořčík a draslík.

Při přípravě šťávy jsou kořeny a listy stejně cenné a v této formě je tykev velmi hodnotnou živinou pro všechny části kostry. Jestliže zkombinujeme tuto šťávu se šťávou karotkovou a pampeliškovou, můžeme touto směsí dobře vyživovat nejen kosti, ale hlavně zuby jak u dětí, tak u dospělých.

V salátu činí tykvové listy trochu potíže, proto je lépe pomlít je na masovém mlýnku. Tykev sama se do salátů postrouhá nebo pomele.

Kyselé zelí - se vyrábí nakládáním. Jemně se nakrájí a nakládá po vrstvách, které se důkladně prosolí. Někdy se přidává kmín, pepř, kopr a jiná koření. Ostatní se přenechá kvašení. Získá se potravina, která je sice chutná, ale svými nepřirozenými enzymy a velkým množstvím anorganických solí škodí zažívacímu systému. Sůl může snížit vitalitu cév a podpořit i jiné degenerativní pochody v těle.

 

Zelí pekingské  

 

Back to Top

Luštěniny

Všechny druhy fazolí (kromě zelených fazolek), čočka, hrách a kukuřice jsou v sušeném stavu silně kyselinotvorné, protože obsahují málo organické vody, mnoho koncentrované bílkoviny a mnoho koncentrovaných sacharidů. Lidé jsou sice schopni tuto kombinaci dlouho zvládat, ale chybí jim podobná zažívací „technika“, jakou má hovězí dobytek, pro který jsou luštěniny přirozenou potravou. Zatímco hovězí dobytek při této stravě prospívá, trpí člověk dříve nebo později kyselým prostředím, které vzniká nadměrným kvašením a zahníváním této neslučitelné kombinace. To platí i pro moučné výrobky z luštěnin a sojová mouka není žádnou výjimkou z tohoto přírodního zákona.

Obsah vody u čerstvých syrových luštěnin se pohybuje mezi 65 až 85% a jejich obsah bílkovin a sacharidů je podobný jako u zeleniny a ovoce. Můžeme je jíst syrové v salátech, kde tvoří zajímavou a chutnou přílohou.

 

 

Druhy luštěnin

Luštěniny jsou levnou a výživnou alternativou masa, protože obsahuje velké množství bílkovin. Hrách, fazole, čočka, to všechno jsou luštěniny, které sice obsahují bílkoviny, ale chybí jim důležité aminokyseliny, které jsou nutné k růstu a udržení svalů a tkání. Proto by měly být podávány s rostlinnou potravou. Přiblížíme si základní druhy luštěnin.

Druhy luštěnin

Luštěniny obsahují vlákninu, rozpustnou i nerozpustnou. Ta první pomáhá při zácpě a bylo zjištěno, že snižuje riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku. Ta druhá snižuje hladinu cholesterolu a tím snižuje možnost srdečního onemocnění a mozkových příhod. Diabetikům pomáhá udržovat hladinu cukru. Většina tepelně upravených luštěnin obsahuje železo, draslík, hořčík a celý komplex vitamínů B.

Luštěniny se musí před vařením namáčet. Výjimku však tvoří čočka a loupaný hrách. Nejen, že se nemusejí tak dlouho vařit, ale snižuje se tím hladina nestravitelných cukrů, které působí na plynatost. Pokud do vody s luštěninami přidáme bylinky jako rozmarýn, tymián, fenykl nebo kmín, zamezíme tím plynatosti.

Řekněme si něco málo o běžných druzích luštěnin.

Čínské fazole

Jsou to smetanové fazolky s charakteristickou černou tečkou. Používají se hlavně ve Státech. Mají vysoký obsah folátů, fosforu a manganu Kromě toho obsahují želeno, zinek a hořčík.

Černé fazole

Rostou do velikosti, jako je hrách. Jsou kulaté a mají zemitou chuť. Jsou velice často používané v čínské, japonské a latinskoamerické kuchyni.

Fazole mungo

Maličké zelené fazole, které se nejčastěji podávají ve formě fazolových klíčků. Jsou vysokým zdrojem manganu, železa, fosforu, folátů a hořčíku.

Fazol obecný

Asi nejznámější fazole u nás. Mají červenou, bílou nebo černou barvu a jsou ledvinovitého tvaru. Mají výraznou masovou chuť. Pochází z Ameriky, kde je pěstovali již Aztékové. Jsou vhodné do salátů, polévek, na zapékání i jako samostatná luštěninová jídla.

Pestré fazole

Jsou to dlouhé strakaté fazole. Mezi luštěninami patří k největším zdrojům vlákniny. Jsou velice oblíbené v USA.

Bob obecný

Boby s velice výraznou chutí, které je možné konzumovat i syrové. Jsou zdrojem fosforu a manganu, obsahují i železo, zinek, niacin, hořčík, foláty a vitamín E.

Cizrna

Je nejčastěji součástí jídel středomořských a arabských kuchyní. Je to kulatý bob s chutí hrachu a oříšku. Je velice výživná pro těhotné ženy, protože semena obsahují vysoký podíl cukrů, bílkovin a vlákniny. Obsahuje také vitamín E, mangan a železo.

Čočka

Je surovinou jihoasijské kuchyně a může mít všechny možné barvy. Zelené a hnědé druhy obsahují mnoho selenu, železa a manganu. Ostatní obsahují hlavně tiamin, zinek, fosfor, a vitamín B.

Sójové boby

Sójové boby jsou užívané hlavně pro vysoký obsah bílkovin. Vyrábějí se z nich mléko, oleje, maso, sójová omáčka a také mouka. Obsahují mnoho draslíku a jsou zdrojem hořčíku, železa, folátů a vitamínu E.

 

   

 Obilniny, někdy také nazývané obiloviny, jsou rostliny využívané pro svá semena (zrna). Slouží především k lidské výživě - celá (rýže) nebo se melou na mouku. Zrna se zkrmují a celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60 - 70 %.

Mouka - mezi tradiční evropské obilniny patří pšenice, ječmen, žito a oves. Nejvýznamnější je pšenice, která se používá a je vhodná pro drtivou většinu pekárenských výrobků. Po celé generace byla šlechtěna, aby z ní nakonec vznikla potravina s těmi nejlepšími vlastnostmi. To mohlo způsobit, že je poměrně více náročnější na pěstování. Po pšenici je druhou „nej“ obilninou žito. Je důležité pro tvorbu chlebových kvasů a jako mouka pro vytváření poměru s moukou pšeničnou pro konzumní chléb. Ječmen a oves, potraviny, které můžeme zařadit mezi tzv. funkční, se v masivnější výrobě pečiva příliš nevyskytuje. Ječný slad je všeobecně spojován s pivovary, využití ovsa lze pozorovat především v cereální výživě – ovesné vločky.

Back to Top
 

Copyright or other proprietary statement goes here.
For problems or questions regarding this web contact [ProjectEmail].

 

Last updated: října 28, 2006.